ZB 0048 – Z. Burian: Obraz Iguanodon bernissartensis, 1962

Burian uváděl iguanodona jako své nejoblíbenějšího pravěkého tvora. Není tedy divu, že kromě této rekonstrukce z roku 1962 se vyobrazení rodu Iguanodon se objevily v řadě publikací (např. tři perokresby v knize J. Augusta: Zavátý život, 1941, kvaš v knize J. Augusta: Divy prasvěta, 1942).

V roce 1979 realizoval Burian velkoformátovou rekonstrukci druhu Iguanodon bernissartensis jako součást zakázky 22 dokončených olejů od tehdejšího ředitele královédvorské ZOO Josefa Vágnera (reprodukce máme rovněž v naší nabídce).

Iguanodon bernissartensis byl ornitopodním býložravým dinosaurem z období spodní křídy (125 - 126 miliónů let). Hromadný nález koster iguanodonů byl učiněn v roce 1878 náhodně dvěma horníky v kamenouhelném dolu u Bernissartu v Belgii. V roce 1881 belgicko-britský zoolog G. Boulenger nález popsal. Základem pro představu o stádnosti těchto ještěrů byl právě jejich hromadný nález z Bernissartu. Později se však zjistilo, že zvířata byla pohřbena při třech různých událostech v rozpětí asi 100 let. Jiné nálezy (Nehden) však předpoklad stádnosti iguanodonů podporují.

Burian prokázal mimořádnou intuici, když již v roce 1962 na tomto oleji zobrazil část jedinců ve stádě, kteří se neopírají o své ocasy. Je to jeden z mnoha dokladů Burianova výjimečného citu pro funkci tělesného tvaru. Věda objevila neschopnost iguanodonů používat ocasy jako oporu až v první polovině 80. let (D. Norman, 1985). Co Burian odhadnout nemohl, je skutečnost, že iguanodoni používali pro trhání větviček a výhonků zrohovatělého zobanu (na fosiliích se nezachoval).

Autor Textu : S. Mareš